Vydří stezka na dyji

Průvodce

Stezka je vhodná pro pěší, jde o nenáročnou trasu, většinou se jde po nezpevněné cestě, třikrát krátce po silnici. Jeden kratší úsek vede ve svahu lesní pěšinou – v případě jízdy na kole či putování s kočárkem jde o náročný, i když krátký úsek, který se dá překonat.

Délka trasy: 10 km

Začátek: obec Dačice (most přes řeku Dyje)
Konec: obec Staré Hobzí (náves)
Počet informačních tabulí: 9

Jednotlivá zastavení
Km 0: Tabule č. 1. úvodní tabule v obci Dačice

Dačice náleží k nejstarším městům historického kraje jihozápadné Moravy. První písemná zmínka pochází z roku 1183. V současné době žije ve městě a jeho částech 8 tisíc obyvatel. V Dačicích se nachází státní zámek, ve kterém je městské muzeum a galerie. Dačice jsou známé výrobou první kostky cukru.

První tabule a tedy počátek cesty začíná u hlavního mostu přes řeku na pravém břehu. Stezka dál pokračuje na druhé straně mostu, kde hned narazíte na turistický rozcestník a dál už Vás budou navádět zelené turistické značky.

Km 0: Homolkův mlýn

První záznam pochází z konce 16. století. Založení tohoto mlýna se dává do spojitosti s rytířem Janem Babkou, mlýn byl dlouho zvaný Babkův. Dnešní název pochází od posledních majitelů. K mlýnu byla po dlouhou dobu přidružena i pekárna. V roce 1948 byl znárodněn a později zrušen.

Km 1,5: Tabule č. 2. Řeka Dyje a ryby

Každá řeka se od pramene po své ústí do moře vyvíjí. Pod Dačicemi má Moravská Dyje charakter tzv. „parmového pásma“. Rybí společenstvo Moravské Dyje je v úseku Vydří stezky velmi pestré, zaznamenáno zde bylo 24 druhů ryb.

Km 1,7: Tabule č. 3. Natura 2000

Natura 2000 je soustava chráněných území. Na svém území ji podle jednotných principů vytváří všechny státy EU. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast. Přírodní památka Moravská Dyje je součástí této soustavy a vydra říční je jedním z předmětů ochrany.

Km 2,2: Frelův mlýn

První záznam pochází ze 17. století, kdy zde působila rodina Froelů. Tento mlýn je také znám jako Švábův, Šantrůčkův, Peckův či Kubešův podle dalších mlynářů. Manželé Peckovi v roce 1931 oficiálně ukončili činnost mlýna, poté se jako pohostinství stal cílem dačických při vycházkách.

Km 2,2: Tabule č. 4. Vydra

Vydra říční je „semiakvatický“ živočich. Vydry ve vodě loví potravu, hrají si tam, vodou putují krajinou.

Vydry nejsou vázány na nějaký specifický typ vodního prostředí. Obývají jak tekoucí, tak i stojaté vody. Na Dačicku vydry žijí jak na rybnících, menších tůních, požárních nádržích, tak i na všech potocích a na Moravské Dyji.

Km 3,0: obec Hradišťko

Hradišťko je malá obec, která formálně spadá pod Dačice jako jeho místní část, v současnosti zde žije něco málo přes sto obyvatel.

Km 5,2: vlhké nivní louky

Luční společenstva v nivách řek jsou pravidelně zaplavované, a proto mají na živiny bohaté půdy. Významně je na těchto loukách zastoupena psárka luční a metlice trsnatá, rostou zde vzácné rostliny, například rozrazil dlouholistý, žluťucha lesklá, jarva žilnatá, svízel severní.

Km 5,6: tabule č. 5 potrava vydry

Vydra říční je vrcholový predátor, královna vod, loví vodní živočichy, převážně ryby, obojživelníky a raky. Vzácně uloví nějakého drobného vodního savce či ptáka. Vydra velmi dobře plave a potápí se. Potravu loví jak ve volné vodě, tak ji hledá na dně mezi kameny, i v dutinách členitých břehů. Kořist hledá zrakem (očima) i hmatem (vousy).

Km 5,7: suché skalnaté stráně

Vznikají na strmých skalnatých výslunných svazích údolí. Dříve byly díky pastvě v celém údolí běžné, dnes zůstaly zachovány jen drobné fragmenty. Také zde se nachází řada vzácných druhů rostlin, typické jsou v údolí Dyje divizna jižní rakouská a divizna ozdobná, nebo chrpa latnatá, netřesk výběžkatý a rmen barvířský.

Km 6,2: Spálený mlýn

Poprvé je tento mlýn (také zvaný Hadrův neboli Hadermühle, Navrátilův) zmíněn v roce 1369. Mlýn sloužil jako obilný mlýn a pila. V roce 1932 zde byla instalována turbína. Dle záznamů vodní pila pracovala do roku 1938.

Km 7,1: Volfův mlýn

Aumühle či také Lužní mlýn je poprvé uveden v písemnostech v roce 1627. Dnešní název má po posledních majitelích, kteří již však mlýn nevyužívali a pouze zde hospodařili jako zemědělci.

Km 7,5: tabule č. 6: Přežijí vydry?

Přes obecný neustálý pokles přírodní rozmanitosti se některé druhy zvířat navracejí do naší přírody, jedním z nich je i vydra říční. Nikdo ale nemá vyhráno, ani vydra ne. Přestože se například čistota vod zlepšuje, nastupují nová rizika, která život v krajině střední Evropy ztěžují. Například na silnicích hyne čím dál více zvířat - ježci, zajíci, srny, drobní ptáci i dravci, a ani vydra není výjimkou. Navíc vydra žere ryby a tím způsobuje škody na rybích obsádkách. Někdo řeší ztrátu ryb způsobenou vydrou po svém – střelbou, železy nebo trávením. A tak je budoucnost vyder u nás i přes její legislativní ochranu a řadu ochranářských opatření nejistá.

Km 8,1: slepé rameno řeky

Přirozená řeka se vlivem vody na podloží neustále mění, na jednom místě se břeh vymílá, na druhém se usazují náplavy. A tak se i koryto řeky posouvá. Vytváří se ramena, ostrovy, pak opět zanikají. Řeky v naší krajině ale nemají tolik prostoru a jsou neustále svazovány do jednoho úzkého koryta. Existují jen výjimky, kde jsou tyto tvary vidět. Zde například slepé rameno, které vzniklo na původním místě koryta.

Km 9,0: Loucký mlýn

Na tomto místě stál a fungoval mlýn nejdéle. Mlýn byl postaven už před rokem 1190 a je jedním z nejstarších mlýnů v Čechách. Nejprve sloužil pro premonstrátský klášter v Louce u Znojma. V roce 1901 vyhořel, poté byly budovy postaveny znovu. Ještě v roce 1989 zde byla instalována turbína, dnes již však v provozu není.

Km 9,0: tabule č. 7: vodní mlýny

Vodní mlýny měly po celá staletí, od starověku až po vynález parního stroje a elektřiny, obrovský význam v životě lidí, protože představovaly hlavní zdroj energie. Vodní mlýny byly využívány k různým činnostem: sloužily jako obilní mlýny, valchy, pily, hamry, tkalcovny, stoupy. Mlýnů bylo na našich řekách a potocích velké množství, například v úseku naučné stezky bylo na řece Dyji osm vodních mlýnů. Na úpadek vodních mlýnů měly největší vliv modernizace, nové zdroje energie a výroba elektřiny, nacisté a nakonec komunismus. Pozůstatky z období velkého využívání vodní energie jsou vidět i na řece Dyji. V dnešní době z nich můžete vidět jen samotné obytné domy, některé využívané k bydlení či jako restaurační zařízení, jiné chátrají. Vodní kola a mlecí konstrukce či modernější turbíny si neprohlédnete již žádné. Náhony jsou někde zatopeny vodou, některé jsou vyschlé. Zachovány byly jen jezy.

Km 9,4: tabule č. 8: život u vody

V řece i v údolní nivě kromě vydry říční žije celá řada dalších živočichů, ať už běžných, tak i vzácných. V korunách pobřežních stromů žijí tesaříci, mezi nimi vzácný a nádherně barevný kozlíček mramorový. Nad vodou se prohání celá řada druhů vážek, od barevných motýlic až po nenápadné klínatky. Ve vodě můžete najít až pět druhů velkých mlžů i raky. Na větvích pobřežních stromů můžete vidět drobné pěvce jako konipas horský či ledňáček říční, ale při troše štěstí uvidíte i velikány v ptačí říši, například volavku popelavou a našeho největšího dravce orla mořského.

U této tabule se turistická značka odděluje od naučné stezky - značka pokračuje doprava přes most směr Slavonice, konec stezky je ve Starém Hobzí tedy po silnici doleva do kopce.

Km 10,5: tabule č. 9: úvodní tabule v obci Staré Hobzí

V obci se nachází jeden z nejstarších kostelů na jižní Moravě, románská kaple je datována do roku 1190. Centru obce vévodí zámek - jedná se o zachovalou monumentální barokní stavbu s prvky klasicismu. Přes protesty českého obyvatelstva bylo Staré Hobzí zahrnuto do sudetského území. Už měsíc po válce začalo vyhánění německého obyvatelstva, celkem 530 lidí. Po jejich odchodu zůstalo ve Starém Hobzí 70 usedlíků. Dnes žije v obci Staré Hobzí přes pět set obyvatel, má pět místních částí.